Prohry možná nejsou tak špatné, pokud se z nich dokážete poučit, dělí se Robert Whittaker o svou hlubokou myšlenku, kterou se snaží motivovat nové zápasníky.
Potíží dnešní doby je, že mnoho bojovníků svaluje prohry na zranění, nedostatek přípravy, potíže v kempu apod. Málokdo umí prohrát a říct, že ten druhý byl lepší. A přitom toto přiznání může být úlevou. Obzvláště, když si tu chybu pak můžete na dalším tréninku zanalyzovat, abyste se z ní poučili.
„Dnešní doba je divná, člověče,“ povídal Whittaker kolegům ze studia. „Tuhle prohrál jeden nadějný kluk v UFC svůj první zápas a opět jsem slyšel, jak za to mohla nějaká nemoc a jak odmítá přijmout takovou porážku. Tohle je špatně, tak by to být nemělo. Všichni se na porážku dívají, jako by to bylo něco špatného. Já tomu rozumím, nikdo nechce prohrávat, ale pravý bojovník musí umět respektovat i svého soupeře.“
„Tímto se dostávám k tomu podstatnému. I já nerad prohrávám, ale člověk se musí naučit pokoře, uznat soupeře a pak se na tréninku na ty chyby zaměřit. Kolikrát totiž v přípravě nenarazíte na ty překážky, na které narazíte v boji. A když se z takové prohry dokážete poučit, pak to rozhodně není konec světa,“ míní Whittaker.
„Pokud někdy budu trenérem, což zatím neplánuji, ale nevím, tak bych učil své žáky respektu od prvního dne. Šampioni jsou zrozeni až z plamenů a ty plameny občas pořádně pálí. Kdo se nespálí, nepoučí se. Projít si naším sportem kompletně bez porážky je hodně obtížné, protože se ta hra pořád vyvíjí a všichni, opravdu všichni chtějí vyhrát,“ uzavřel Whittaker svou hlubokou myšlenku.
Zdroj: Submission Radio
